Filipojakubská noc připadá jako každoročně na 30. dubna, letos tedy na přelom neděle a pondělí. S filipojakubskou nocí je pevně spjato slavení tak zvaných čarodějnic. Takové pálení čarodějnic je přechodový rituál, kterým vyháníme zlé duchy zimy a bujaře vítáme léto.
Jako malá jsem měla v oblibě večerníček Malá čarodějnice, kde nás Jiřina Bohdalová prováděla příběhy této pouze 127 let staré čarodějnice a jejího havrana Abraxase. I ona v jednom dílu chtěla jít oslavovat filipojakubskou noc a pořád mi zní v hlavě "Hopsa hejsa, hopsa hejsa je filipojakubská noc!". Avšak zlá teta Bimbule ji načapala a protože ještě nebyla dost stará, tak byla vykázáná.
Tradice upalování čarodějnic má své kořeny již u pohanů. V tuto dobu oslavovali příchod teplejší poloviny roku, kdy přemístili dobytek ze stájí na pastviny. K obřadnímu pálení čarodějnic pak docházelo hlavně proto, že během této noci mají být kouzla a čáry daleko silnější než kdy jindy.
Čarodějnice se mají slétat na svých košťatech na sabat, kde jim má ďábel rozdávat úkoly a radit se, jak budou škodit lidem. Slaví, tancují, skáčou přes oheň a pořádají různé obřady.
Lidé se naopak snažili před řáděním čarodějnic ochraňovat svá obydlí, úrodu i dobytek pomocí rituálů, jak je vyhazování zapálených košťat nebo hadrových koulí do vzduchu.
Když jsem byla malá, byla nutnost si na tento večer pořídit alespoň koště, ale lepší byly samozřejmě fagule /tak se u nás říkávalo klackům s hadrovou koulí na vrcholu napuštěnou čímsi (to zařizovali tatínci)/. S těmi se pak tancovalo, zapalovaly se a házely do pole. Taky jsme skákali přes malinkatý ohýnek, opékali buřty a vyhýbali se popílku z ohně, který létal vzduchem. Ten byl totiž pozůstatkem čarodějnice a koho se dotkl, mohl umřít.
V této předmájové noci se dříve také vysypávaly cestičky lásky. To se vzalo vápno a vysypávala se cestička od milého k jeho dívce. Zjistilo se tak, kdo s kým chodí, ale také se přišlo na nevěrníky.
Kdo chtěl v tuto dobu zbohatnout, určitě se vydal do lesů a skal hledat zlaté kapradí, které má být klíčem ke každému poklad a nebo se rovnou vydali hledat poklad.
Z těchto tradic se dodržuje obvykle pouze stavění obrovských hranic a jejich podpalování.
Žádné komentáře:
Okomentovat