Svatojánská noc

Svatojánská noc (24. června) byla pro naše předky významná, protože je úzce spojena s letním slunovratem, který nastává 21. června. Slunce tohoto dne dosahuje svého vrcholu a poté pomalu slábne až do podzimní rovnodennosti, i proto je tento den spojený s pohanskými oslavami.
V tento den se lidé všemožně snažili dodat slunci sílu a moc, vzdávali mu dík a přinášeli oběti, aby zajistili úrodu.

Jak k nám přišla Barbora

Je pozdě večer a na dveřích je slyšet škrábání větviček. Tajemná bílá postava nahlíží do chodby. Chce si mě odnést, ale stačí odříkat básničku a svatosvatě slíbit, že už nebudu zlobit a ona mi dá balíček sladkostí a jde za o dům dál.

Čas Adventu

Advent byl dobou očekávání příchodu Spasitele na svět. Slovo Advent pochází z latinského "adventus", což znamená "příchod". Doba adventní byla vlastně přípravnou dobou na vánoční svátky a už od 11. století se její doba trvání ustálila na posledních čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Byla časem půstu, při kterém se měli lidé namísto požívání nadměrného množství jídla a pití, věnovat zbožnému rozjímání. Zakázány byly veškeré zábavy, tanec a zpěv. I tak se o adventu konaly některé lidové obřady, které tento zákaz více méně porušovaly. Postupem času se adventní období stalo obdobím hojnosti.

Na venkově se se i přes vliv církve držely i tradice pohanské, které se posléze promítly i do současné oslavy Vánoc. Například se zdobily zástupci přírody, strom či keř, jako projev úcty k živé přírodě proto, aby se znovu vrátilo jaro. Všechny zimní tradice byly nějak spjaty s přírodou, úctou k ní a očekáváním opětovného příchodu boha Slunce.

Dušičky

Dušičky jsou jeden z hlavních svátků podzimu u nás. Je to čas vzpomínání, odpouštění, ale i rozjímání nad našimi životy. Dušičky se dají brát z dvou pohledů, z předkřesťanského (neboli pohanského) a křesťanského.