Svatojánská noc

Svatojánská noc (24. června) byla pro naše předky významná, protože je úzce spojena s letním slunovratem, který nastává 21. června. Slunce tohoto dne dosahuje svého vrcholu a poté pomalu slábne až do podzimní rovnodennosti, i proto je tento den spojený s pohanskými oslavami.
V tento den se lidé všemožně snažili dodat slunci sílu a moc, vzdávali mu dík a přinášeli oběti, aby zajistili úrodu.

Zvyky

Nejvíce byl rozšířený zvyk v tento den zapalovat ohně,

O svatojánské noci se také sbíralo svatojánské koření, pletly svprotože se věřilo, že teplo a světlo ohně pomohou doplnit sílu Slunce. Posvátné ohně se v tuto noc zapalovaly na ochranu. Věřilo se, že Slunce se v tuto noc obrací a tím ztrácí svou moc nad tajemnými silami země.

Po západu přišel čas spojený s mnoha magickými obřady. Tato noc skrývala mnoho tajemství. Věřilo se, že v noci ožívaly tajemné síly, které střežily poklady země.atojánské věnečky a věštilo se a milostně čarovalo.

O třezalce se říká, že je to byla sv. Jána a dělá se z ní i Jánův olej.

Svatojánské věnečky

Děvčata připravovala věnečky, které se pak zavěšené na kůlu v ohni pálily.

Děvčata také pletla osobní věnečky, které souvisely s milostným čarováním. Věneček, nejlépe upleten z devatera kvítí, kdy dívka nesměla během pletení promluvit a musel být upleten do půlnoci. Poté se  po západu slunce házely do vody, aby jim napověděl, jestli se vdají v místě, anebo ze vsi odejdou - pokud věneček uplaval. Důležité také bylo, aby byl věneček pevný a neroztrhnul se. Nebo se věneček dával pod polštář a dívce, které si ho upletla se pak zdálo o jejím vyvoleným.

Devatero kvítí se mohlo krajově lišit, ale zpravidla to byly kopretina, růže, smolnička, chrpa, rozchodníček, mateřídouška, fialka, zvonek a čičmudíček. Ale každý zdroj se různí a tak není zaručeno, jaké byliny a květiny do devatera kvítí patří.

Bludičky a bludné kořeny

Bludičky a bludné kořeny byly nástrahou v lese pro ty, kteří v lesích pátrali po pokladu. Překročení bludného kořene znamenalo, že jste se dočista ztratili, za to bludičky, nebo také bludná světýlka, vás lákaly do bažin. Bludičky byly hrozbou jen pro nepoctivé a zlé lidi. Prý proti nim nejvíce pomáhal klení a nadávání, naopak modlení nepomáhalo vůbec. Věřilo se, že tato světýlka jsou duše zemřelých nepokřtěných dětí, které tančí po lesích, loukách a bažinách.

Člověku s dobrým srdcem naopak pomáhaly najít poklad.

Cesta za pokladem

Pokud se vydáte o Svatojánské noci hledat poklad, tak nejprve musíte najít kvetoucí kapradí, které rozkvétalo přesně o půlnoci a jeho květ zachytit do bílých šatů, když opadával. Pokud se někomu podařilo květ získat, i přes ochranu zlých sil, tak se stal neviditelným, rozuměl živočichům, stromům a rostlinám. Poklad býval nejčastěji ukryt ve skále nebo hluboko v zemi, které se pomocí květů kapradiny rozestoupily a rozevřely. Důležité je, vzít si poklad jen tolik, kolik jste schopni unést, jinak draze zaplatíte.