neděle 24. února 2019

Útěk z města

Blíží se konec února. Slunce nabírá pomalu na síle. Příroda se probouzí a co bylo do teď šedivé, začíná se zelenat.

sobota 2. února 2019

Svatá Dorota

Někde v Malé Asii ve 4. století žila velmi krásná dívka, jejíž jméno bylo Dorota. její rodina vyznávala křesťanskou víru, a tak i ona byla oddanou křesťankou. Nebylo divu, že měla mnoho nápadníků i z řad vysoce postavených mužů. Byla krásná a také ctnostná, a tak odmítla dvoření místodržícího Apricia. Odmítnutý nápadník využil jako záminku její víru a nechal ji krutě mučit a nakonec i popravit. Před popravou si však nezoufala. Věřila, že ji čeká nebeský ráj se spoustou květin a ovoce. 
Nevěřící muž jménem Theofil se jí začal proto vysmívat, ale v té chvíli se mu zjevil anděl s košíkem sladkého ovoce a voňavých květin a přesvědčil ho o existenci Boha.

Dagmar Šottnerová - Lidové tradice

Svatá Dorota je zařazena mezi tzv. Quattuor Virgines Capitales, kam kromě ní patří ještě sv. Barbora, sv. Kateřina a sv. Markéta.
Často bývá zobrazována s korunou na hlavě nebo s věncem z růží. Jejími dalšími atributy jsou ratolesti, meč, paví pero nebo palma. Svatá Dorota je patronkou zahradníků, květinářů, pivovarníků, horníků, novomanželů a nevěst.
Její památka byla u nás velmi ctěna a zvláště v baroku byla velmi oblíbena jako téma duchovních písní, epických duchovních skladeb, legend a lidových her.
V některých krajích se šestého února "chodilo na svatou Dorotu". Tradičně chodívali král, sv. Dorota, mládenec, kat, anděl, čert. Tyto postavy provozovaly lidovou hru, která byla upravena dle legendy o světici, a za to se jim dostávalo dárků.
Časem, v důsledku lidových her, ztrácela sv. Dorota na vážnosti. Slova dóra se užívalo ve významu hloupá husa a jméno Dorota získalo význam nevěstky. I to je určitě důvodem, proč se v současnosti nekonají lidové hry k uctění svaté Doroty a tato tradice úplně vymizela.

sobota 26. ledna 2019

Ledové kouzlo Jabkenické obory

Doufám, že už máte sbaleno! Jdeme totiž na výlet. Přibalte si termosku nebo termohrnek, bude se hodit, až se do vás pustí zima. Nezapomeňte si teplé oblečení a víte, co se určitě neztratí? Dalekohled, pokud ho máte, tak si ho rozhodně přibalte sebou.


čtvrtek 13. prosince 2018

Lucky a tradice svaté Lucie

Dne 13. prosince slaví svátek Lucie. 

Legenda o svaté Lucii

Lucie byla dcera bohatých a vznešených rodičů. Legenda říká, že se rozhodla pro panenský život, všechny nabídky k sňatku odmítala a svůj majetek rozdala chudým. Jednou si prý dokonce vypíchla oči, aby tak odradila dalšího z nápadníků, ale jako zázrakem jí byl zrak vrácen. Zklamaný a odmítnutý pohanský nápadník jí udal jako tajnou křesťanku. Lucie se nechtěla svého přesvědčení vzdát a tak měla být umístěna do nevěstince. Ale stal se zázrak a s vozem se nedalo pohnout ani o píď. Byla uvržena do vězení, kde ji krutě mučili. Nakonec její život skončil kat bodnutím dýkou do krku.
Často je vyobrazována s dýkou v hrdle nebo s mísou s očima. Je ochránkyní zraku a patronkou švadlen, krejčí a dalších.

Lidové zvyky

Nejčastěji chodily Lucky oděné od hlavy až k patě do bílých plachet a na obličejové části měly strašidelnou masku s klapajícím velikým zobákem. Někde zase chodily bez masek, ale měly pomoučený obličej. Když přišly do domu, tak většinou jen mlčely a komunikovaly pantomimou.
Protože v tuto dobu byly Vánoce již za rohem, chodily s metlou a kontrolovaly, zda mají hospodyně uklizeno. Metlou či peroutkou ometaly všechny kouty, vymetaly prach, ale i všechno zlé.
V tento den bylo zakázáno příst len a drát peří. Kterou hospodyni načapaly při této práci, tu náležitě potrestaly sebráním kužele a rozfoukáním peří po světnici.
Dost strašidelně působil zvyk, kdy Lucky chodily po domech s dlouhými dřevěnými noži a hrozily dětem, které se v období adventu nepostily, rozpáráním mlsného břicha.
Existovala také pověra, jak se po celý rok, pomocí Lucie, ubránit silám zlých čarodějnic. Když se o Vánocích zapálil oheň z dvanácti polen, neměly čarodějnice do domu přístup. Polena však musela být po jednom odkládána stranou, a to vždy jedno denně od 13. prosince, kdy měla Lucie svátek, až do Božího narození. 


pátek 7. prosince 2018

Ambrož

Dnes, tedy 7. prosince,  jsem se s vám rozhodla podělit o jednu tradici, která téměř vymizela. Mě však velice zaujala a proto se s Vámi podělím o některé zajímavosti a informace ohledně svatého Ambrože.

Tento milánský biskup a reformátor duchovní hudby ze 4. století je patronem mistrů řečnického umění a psaného slova. Jeho atributy jsou metla a úl, protože ho v dětství prý napadl roj včel, ale nijak mu neublížil.

K jeho svátku se váže jediný, dnes už zapomenutý zvyk. Ctil se především tam, kde byl kostel vysvěcen právě sv. Ambrožovi. Postava převlečená za Ambrože měla na sobě bílou dlouhou košili, černou špičatou čepici se závojem, aby jí nebylo vidět do tváře, v rukou nesla uzlík se sladkostmi a dlouhé koště polepené papírem. Za soumraku se děti sešly u kostela a na "Ambrože" pokřikovaly. Při rozpoutané honičce trousil "Ambrož" sladkosti a dítě, které se odvážilo pro pamlsek sehnout, vyplatil metlou.

neděle 2. prosince 2018

První letošní sníh

Pojďte se mnou na krátkou procházku po zasněžené krajině mého okolí.

Chlad šimrá nahé tváře. Sníh křupe pod nohami. Větve se prohýbají pod vrstvou sněhu. Všechno je tajemně zahalené bílou vrstvou zmrzlé vody. Příroda ulehla ke spánku. Občas je slyšet švitořící sýkorky.
Sníh zakřupe a zpoza rohu se objeví jeden paroháč. Mladý daněk, ostýchavý, ale přátelský. Přijde pozdravit.


Pečené Barborky

Jen málokde se dodnes drží tradice svaté Barbory. Ještě méně jsou však známé tzv. barborky. Pečivo, které Barbora nosívala spolu s jablíčky a ořechy. Protože se mi nepodařilo najít recept na ty "pravé" barborky, rozhodla jsem se improvizovat a vytvořit svůj vlastní recept na základě toho, co jsem se o barborkách dozvěděla.